.libik

"Mě trošku nasírá, pokud spočinu se svou velkolepou postavičkou naproti křehuli, která má evidentně o 15-20 kg méně než já a tato začne vzdychat, jak je strašně tlustá, v nejlepším případě vyhrne triko a předvede své vypracované břicho jako důkaz, že si opravdu nedá ani ten šopský salát, zatímco já pocívám řízeček, zapíjím to pivkem a nahlas zvažuji, jestli si dám potom palačinku s malinami nebo s vanilkovou zmrzlinou."

Jo, s tím mám taky problém, když slyším od holky, co se ve 30 po dítěti vejde do džín ze střední, že je tlustá a potřebuje hubnout....... To je snad jediné, kdy se vyjadřuju. Jinak se prostě ke vzhledu cíleně nevyjadřuju (ani se mě nikdo neptá), vystačím si s obecným, že to dotyčnému sluší.

Ono já sama ty komentáře prostě nemám ráda a to ani od nejbližších. Já moc dobře vím,ž e bych potřebovala zhubnout, ale momentálně si s tím nevím rady - odstranění žlučníku mi nějak docela dost nabouralo trávení, mám častěji hlad, když se nenajím, tak je mi fakt zle. No a nepřišla jsem na to, co by mě mělo zasytit více, protože hlad dostanu po stejné době po menší svačince stejně jako po větším obědu. Fakt nevím, co s tím. Navíc mám omezenější repertoár jídla, protože lecos nedávám :( Přitom na objem jím mnohem méně než před operací, co se týče složená, tak je to taky zdravější a stejně jsem spíše přibrala..... A jsem z toho sama zoufalá a ještě řešit poznámky například babičky, že s tím jako musíme něco udělat - ona si to představuje tak, že budu jako ona jíst nejpozději v 6 večer. Ale když to udělám, bude mi neskonale zle..... Jako jedinou šanci vidím výživového poradce, ale jsem v zahraničí a nejdřív musím jaksi překonat jazykovou barieru......