"Naše například abiturientské srazy probíhají tak, že někdo si dá to nejdražší a nejlepší, druhý si dá utopence, třetí něco hodně cizokrajného a nevyslovitelného. Těžko říct, co je dobře, ale je evidentní, že je to nonverbální vyjádření čehosi. A že v ovíněné atmosféře to přináší komentáře. Nikdo to nemyslí zle, ale pokud to někomu vadí, měl by na to předem myslet a dát si něco normálního."

Tak já chápu, že působí divně, když chce někdo machrovat a objedná si sloní uši na česneku a pak se děsně okázale diví, co jsou to za podnik, když to nevedou.

Ale jinak, pokud si dá cokoli z běžný nabídky tý restaurace, ve který se abiturientstvo sešlo, tak v tom přece nemusí být nonverbální vyjádření ničeho jinýho, než že na to má zrovna chuť. Přece cenovej a "luxusovej" rozptyl v rámci tý jedný hospody nemůže být tak markantní, aby to bylo v rovině princ (půlkilovej lanýž s lavórem kaviáru) a chuďas (pomyjová polévka a krajíc tvrdýho plesnivýho chleba), a přece si neodřeknu biftek s vejcetem/utopence, když na to mám chuť, aby náhodou někdo neměl kecy?