Madelaine,

tak to bych asi j dala přednost tomu, že se holt nic prodávat nebude, nechtěla bych sama mít tu smůlu, že jsem byla součástí něčího života a on se to rozhod propíchnout, a co sám nerad, nečiň jinému, holt moralista se nezapře. Ale chápu, že když se někdo chová slušně, tak to není žádný vzrůšo. (A nedejbože když to vyžaduje ještě od někoho jinýho, to už je pak hotová katastrofa ).

Já bych vlastně z tohohle důvodu měla problém napsat i román "ze života", protože bych nechtěla, aby se tam někdo poznal, a to nemám prakticky nikoho, s kým bych si chtěla "vyřizovat účty" a ani nic negativního, ale vadilo by mi tam dávat o lidech i jen "obyčejný" věci, protože co kdyby oni o to nestáli?