Silvie, souhlasim.

Ja osobne jsem nejake organizovani vzdycky (i ted) nesnasela. Na zadne tabory mne nikdy nikdo nenutil, protoze mi to bylo z duse odporny. Chtela jsem byt sama a delat si, co chci. Takze z toho jsem vychazela i pri vychove svych deti. Pocitac jsme doma meli uz za doby ledovy, stridali se na nem, kdyz byli doma, nic moc se na tom delat nedalo, ale hry jsme taky naky meli.
Ale muj nazor je, ze pubertaci toho maji kolem sebe zorganizovaneho a nuceneho tolik, ze by to dospely ani nahodou. Prazdniny maji taky na to, aby "prezili" dalsi rok. Tohle nemam jen z doby ledovy, kdy moje deti byli pubertaci, ale z pohovoru s rodici a zaky (=stejne problemy). Kdyz rodice Trochu ustoupili, tak to nebylo proto, ze pubertak dosahl, co chtel. Ale ze se to tak nak porovnalo a usadilo, pubertak pochopil, rodice pochopili - a hlavne tady nebyl ten tlak a odpor do takove miry.

Mne moje maminka podle tehdejsich nazoru nechala vlat a delat si, co chci, coz za tehdejsiho rezimu nebylo skrzeva poulicniho vyboru tak zadouci, ze jo. Ale ona mi od malicka vysvetlovala konsekvence, a tak nak mi to preslo do krve - vidim, ze to funguje i na cizi deti. Jak je clovek neco nuti, ihned reaguji, a co pak s tim. Takovej ten "predpedagogickej pristup" - ja jsem dospela, ja si muzu predstavit, co z toho ci onoho vyplyne, tak pokud mozno se vyhnout.