Biglice, s tim jsem se setkala zblizka az v rodine meho manzela. Oni se tim snazili ziskat prevahu. Po pravde me to chvili i bavilo.
Horsi bylo, kdyz si to manzel prines jako "vybavu". Tak jsem mu to zatrhla, ze na to nejsem zvedava. Typicky jidlo a "kontruktivni kritika"...
Tak bud to neni k jidlu, tak to nejez, nebo to pochval, nebo to potichu snez. Nasledne se to jeste manzel snazil prevest do kategorie "dobre rady", to je jeste lepsi taktika, zrala na "ranu palici".

U cizich lidi to neresim, bud je to kritika opravnena, pak se to snazim rychle napravit, jsme lide chybujici, omluvim se, opravim.
Nebo si dotycny jen tak cinta nejaky svy "moudra", pak to strcim do skatulky "jeho problem" a nejsem jeho psychoterapeut.

Pokud je to uplne cizi clovek a nahly vypad, tak jak kdy. Bud "neslysim", nebo, trefi li se mi do "blby nalady", vystartuju. Bohuzel to pak nemam uplne pod kintrolou a byvam hodne zla. Nasledne je mi ho lito, ale co uz, nema si zacinat.