Kat,

já si myslím, že ideální varianta je dostat se do stavu, kdy si myslíš, že kritik má právo kritizovat, co ho napadne, ale je na Tobě rozlišit, kdy má věcně pravdu a je užitečné se podle toho zařídit/případně má sice věcně pravdu, ale Ty se podle toho zařídit nemůžeš nebo nechceš, a ani v jednom případě se Tě nemá co dotknout (protože kritik jen přesně pojmenoval faktickou věc, která vlastně nemá s Tvou kvalitou nic společného).

Případně kritik kritizuje věc, která není reálná/je to jen jeho subjektivní dojem nebo se kterou nemůžeš nic udělat, a pak taky není důvod se naštvat, protože problém nemáš Ty, ale on, a pokud je zlomyslnej a bylo jeho cílem Tě naštvat, tak nejvíc ho naštveš, když Ti to bude jedno.