zefýr,
no, ale já mám kromě té nejlepší kamarádky pár dalších, se kterými se znám od dětství.
Jo, nemohla jsem s nimi některý věci sdílet, ale mohla jsem je dát k dispozici, takže jsem v tomto směru neměla v kolektivu problém. Ostatně dodnes mi ti lidé "z dětství" volají a píšou, když potřebují něco vědět z oboru, o kterým vědí, že jsem na to "byla vždycky dobrá". Fakt si nevybavím, že bych někdy cítila nějakou velkou újmu z toho, že moji kamarádi dejme tomu nečtou Senecu nebo se nezajímají o reálie I. světový války, ani jsem to od nich neočekávala. Byla jsem asi i vychovaná tak, že vytahovat se nebo dávat najevo nějakou přednost není nikomu sympatický, a jestli mi někdo někdy něco ve škole "dával sežrat", tak to nikdy nesouviselo s tím, jak moc jsem nebo nejsem "chytrá".