Kat,
když ono to nejspíš není tak úplně věc introverze nebo extroverze, jako o vnímání sebe sama.
Taky si z raného dětství pamatuju, že jsem několikrát hrozně "řešila", že jsem někde plácla nějakou blbost a myslela si, že jsem kvůli tomu znemožněna navždy. Ani ne tak ve třídě, tam jsme se znali, ale třeba před dětmi z jiné třídy nebo někde na táboře. Jenže mi poměrně brzo došlo, že se tím nikdo kromě mě dávno nezaměstnává, že mezitím přišly úplně jiné podněty a "znemožnění se" jiných lidí/dětí, takže jsem to přestala řešit poměrně brzo. Žádné dítě není pro ostatní pupek světa, neupírá se na něj pozornost všech vždy a všude, naprostá většina problémů, kterými se děti trápí zajímá jen je samotné a ostatní o tom dávno neví.