V rámci vzdělávání jsem měla postupně slovenštinu, ruštinu, němčinu, angličtinu, španělštinu, čínštinu, latinu a francouzštinu.

Neumím nic, jenom slušně anglicky, ale to nemá vůbec nic společného se školou. Vysokoškolská fransouzština mi dala překvapivou schopnost říct, že jsem dělník v továrně na boty. V ruštině pohovořím o systému razítkování na poště a v němčině zase o žluvě skalní. Španělsky řeknu, že ty chimichangas jsou moc drahý a čínsky se zeptám, kde jsou záchody.

Z jazyků bych si dnes už nevybrala nic, protože vím, že je to jak hrách na stěnu házet. Německy a rusky v základních věcech rozumím a rukama, nohama se domluvím, ale v praxi s angličtinou zatím vystačím. A na dovolenou asi musím jet do Číny, protože záchody se aspoň dají prakticky využít.