Ahoj, tak já nemám ten pocit, já to vím...že se s dítětem v pokoji nevyspím. Dcera (11 měsíců) je od návratu z porodnice ve svém pokoji, ve své postýlce. Mám, profesí vypětované, poruchy spánku a k usínání potřebuju naprosté ticho a tmu. Už asi 15 let spím se špunty v uších a s takovou tou maskou na oči do letadla. Dcera je teda v pokojíčku, já ve své ložnice, manžel ve své ložnici. U mě je chůvička. Ten její "tikot" lehounce přes špunty slyším, naštěstí jsem se s tím naučila existovat. Probuzení dcery slyším okamžitě. Ale ona od narození (i jako plně kojená) spí 11 hodin v kuse. Tak 1x za dva měsíce se v noci vzbudí, většinou kvůli tomu, že se napasuje do rohu a je jí to tam "malé". Vyspí se celá rodina. Dcera v noci občas chrápne, chrochtá, mlaská, u toho já spát nemůžu.