Ze svýho dětství mám zkušenost, že moře lepší místo v kolektivu nezajistilo, ale trochu slabšímu dítěti, který nikdy nebylo u moře, se ostatní posmívali, ale to i kvůli tesilkám a všemu. Děti se pořád kvůli něčemu posmívají, nechápu. Měla jsem štěstí, že jsem byla v tom Bulharsku ve 4 letech, vyžila jsem s tím celou školní docházku, protože naši byli necestovní, trčeli jsme na chatě.

Dneska je to asi jiný, cestuje se pořád někam, tenkrát bylo moře skoro nedostupný, Bulharsko daleko, do Jugoslávie se dostali jen někteří a k Baltu nikdo nechtěl, tam jsem začala jezdit až teď.