Na soutěživosti a soutěžích jistě není nic špatného, ale tak původně otázka nestála, škodlivé je cpát to všem a všude a za každou cenu.

Pokud člověk v něčem soutěží, tak si z toho jistě může odnést spoustu pozitivního, mimo jiné se naučit prohrávat i vyhrávat (protože ani to není samozřejmost).

Zažila jsem děti, co jsou vedené dost k soutěživosti (ctižádostiví rodiče) na jedné akci a byl to děs běs - neuměly vyhrávat ani prohrávat. Při prohře dostaly hysterák, když pak trochu zasáhnul organizátor do pravidel a de fakto tím poškodil jiný děti, aby tyhle dvě ta prohra až tak moc nebolela (což nebylo moc výchovný, ale organizátor je hodnej a má měkký srdce), tak se jim pak podařilo vyhrát a to zas naopak sklouzlo až do hnusnýho naparování a vysmívání.

To si myslím, že je zbytečný a je to škoda, ale myslím, že to jde naučit bez problémů i jinak, než že zesoutěžníme veškerý naše okolí.