libiku,
""Litujeme, ale nemůžeme pro vás nic udělat, zajistěte si místo v LDN, tady je telefon na Centrum bolesti, váš čas je odhadem 6-18 měsíců "..?

Já nevím, jestli je (některé) může alternativní léčba zachránit, ale viděla jsem na vlastní oči, jak jim může zkvalitnit zbytek života."

Nojo, ale já zas viděla na vlastní oči, jak mému muži ten zbytek života alternativní "dědek" znekvalitnil. Dědkovi manžel věřil, respektive snažil se věřit, jelikož mu ho doporučila kamarádka. Té kamarádce dědek pomohl s potížemi u dítěte ve smyslu „malá již nepromarodí celý podzim, ale jen půlku“. (což po prvním roce stráveném ve školce je dle mého celkem standardní vývoj v čase bez ohledu na léčitele)
Tak jsme jezdili k dědkovi, přičemž pro manžela každá cesta = fyzická bolest. U něj jsme poslouchali kydy, že to nemusí být rakovina, ale paraziti, které dědek vyžene rezonancí a dílo dokoná kapičkami. Mně to působilo psychická muka. Manželovi, který se snažil z pochopitelných důvodů uvěřit naději, ale přitom byl zcela při smyslech a rozumově se to přijmout nedalo, zcela jistě taky. Peníze nás to stálo taky nějaké, ale ty vem čert, respektive dědek. Ještě dneska, a je to již rok a pět měsíců od poslední návštěvy, mi tečou slzy bezmoci vůči syčákovi, který se neštítil vydírat umírajícího marnou nadějí. Kreten. Jestli tomu dědek věřil (že může pomoci), tak ne syčák, ale hlupák.