stáří vůbec, ale nemoci a nemohoucnosti jo... moje nejhorší fobie je z bezmocnosti a když vidím babi, jak leží a nemůže nic, už ani chodit, jen trávit dny na posteli, jsem z toho úplně v háji... říkám si, že je u ní alzheimer téměř požehnání, ona vlastně vůbec neví kde je, kdy je, kdo je, když se na ni usmíváme a mluvíme vesele, je taky veselá, spokojená, většinou nás i pozná, jen si už nespojí, že jsme její vnoučata - ty vazby už většinou vůbec nevnímá...