Můj vztah k rozhodnutí umřít je asi poněkud ovlivněn prožitými depresemi (nesouvisejícími s manželem, jeho nemocí a úmrtím, to začalo daleko dříve, možná již v dětství), celkovým myšlenkovým nastavením... a je asi takové: pokud si vybere svéprávný člověk smrt (nebo riziko smrti), je to jeho věc. Takže to u mě "léčitelům" nepřitěžuje. Co je dělá špatnými je zneužití situace nemocného člověka, který z nějakého důvodu nenachází pomoc v klasické medicíně, tedy člověka zahnaného do kouta, oslabeného, zoufalého. Šmejdi zneužívají slabosti jiného druhu, ale princip je stejný.