Liško, věřím že ano. My dvě máme, myslím, podobné dětství. A já dodnes v podstatě čtu pouze literaturu faktu. Horory a vůbec jakékoliv filmy s napětím nezvládám, strach uvnitř mě paralyzuje. Ještě když jsem chodila do terapie, moje analytička mi v podstatě vysvětlila, že to souvisí s tím, že jsem vlastně nikdy nevěděla, co se bude dít. Dodnes nesnáším překvapení. Potřebuju vědět. Moc bude. Umím reagovat a funguji při změnách, ale ty jistoty musím mít. Detektivky nevyhledávám, protože se u nich bojím. Asi budu teď za divnou, ale celé dětství a budu upřímná, mám to i jako dospělá, místo filmů a knih si "vlezu " do svého "tajného vnitřního světa " a tam si ty příběhy tvořím sama.