Zefýr,

já jsem taky vděčná našim skautským vedoucím, kteří to dělají asi tak, jak říkáš.

A jsem naštvaná, když se mi někdy donese, že někteří rodiče na ně mají pindy, i když se jejich princátkům věnujou ve svém volném čase a bez nároku na odměnu.

Ale oni to dělaj, jak jsi taky zmínila, nejen dobře, ale taky RÁDI, kdyby na tom viděli převážně negativa, tak bych si řekla "proč to vlastně teda dělaj, když nemusej"?

Sama jsem v tomto ohledu nebyla schopna trénovat děti v oddíle, protože to pro mě byl téměř čistej opruz a to jsem neměla zapotřebí ani já, ani ty děti, protože bych to dělala NERADA. Ale byli tam i jiní lidi, které to trénování bavilo a naplňovalo, leccos tomu obětovali (někdy docela hodně), ale myslím, že pro ně ta pozitiva pořád převažovala nad negativy.