jéje... já jsem složená ze samých drobných neschopností
- nepoznávám lidi, nepamatuju si tváře - lidi si zapamatuju asi nejspíš přes emoce - pokud s někým mluvím, on mi něco povídá nebo herec hraje nějakou roli a tak... na ulici nepoznám nikdy nikoho, když potkám někoho jinde než má být (kolega ve městě, soused v obchodě, prodavačka mimo obchod...), nespojím si to...
- nepamatuju si datum - nikdy netuším, kolikátého je, obvykle ani měsíc a někdy si nevzpomenu ani na rok, často nevím, kolik mi je (natož třeba kolik je rodičům...), významná výročí obvykle prosklím, pokud mi je muž několikrát nepřipomene
- neumím určit pravou a levou v prostoru - ruku, nohu poznám bez váhání, ale napsat datum do pravého rohu je pro mne oříšek - v autě jsem si zafixovala, že doleva se špatně odbočuje, ale musím si to vědomě připomenout (na otázku které světlo na autě mi nefunguje odpovídám zásadně "u řidiče" "u spolujezdce") přitom prostorovou představivost mám výbornou (jsem ten typ, co koukne na náčrtek v geometrii a vidí trojrozměrné těleso, v mapách se vyznám - jen neumím říct, jestli odbočíme vlevo nebo vpravo... jo a pokyn otoč knoflíkem doleva mě ničí - jak může být kurňa něco doprava, doleva, když je to dokola???
- jsem nešikovná - když něco vytvářím (dorty, cukroví, obrázek...) v hlavě to vidím, jak to má vypadat, ale ruka to nedokáže
- mám tendence se ztrácet v čase i prostoru, nikdy nevím, kolik mám ještě času, než musím vyrazit, abych byla někde na čas, často chodím pozdě... kupodivu to neplatí v práci, tam nějak přepnu do jiného módu, jsem všude včas, během dne si dokonce udržím i povědomí o čase, bez koukání vím, kolik je a tak - sama tomu nerozumím, ale je to tak...