Bouřko, tak jako všude jinde je to všude různé. Nemůžeš na základě jednoho rozhovoru, či jedné Koukalové házet všechno a všechny do jednoho pytle. Každý sport má svá specifika.

Já třeba také nemám ráda sporty, kde velkou roli hraje estetika a bodování rozhodčích na základě toho, co se komu "líbí". I když ty sporty mají jasně daná pravidla a určené skoky a kreace, je tam velký prostor pro upřednostňování. A také ten tlak na estetično. To, že mezi gymnastkami, krasobruslařkami, skokany na lyžích je anorexie a bulimie hodně rozšířená, není nic nového pod sluncem. A řekla bych, že i dřív se o tom hodně mluvilo.

Pak je také otázka, co je tzv. vrcholový sport. U sportů, které jsou hodně známé a oblíbené a je tam velká konkurence, jak v naších vodách, tak i v mezinárodním měřítku, tak tam se vždycky točí velký prachy a tlak na výkon je opravdu za hranicí možného sebezničení. Typicky fotbal, hokej, tenis, biatlon aj.

Pak jsou tu sporty, které jsou také vrcholové, tj. hráčí jezdí na závody, jsou registrování pod českým svazem, mají tréninky, takže soutěží. Ale protože tyto sporty nejsou tak známé, tak často ani příliš podporované a ty sportovci vědí, že šance se tím živit je velmi malá a jestli tak na velmi krátkou dobu. Tam takový tlak na výkon není, je jen na tom sportovci, jak moc on chce. Tam to tu základní myšlenku sportu naplňuje. Jako příklady uvedu: badminton, metaná, curling, judo, malý fotbal a spousta dalších.