"A možná i to, když se v rodině neustále probírá, že to či ono se nesmí prodat a musí to přejít do další generace."

ale takto pojato je to skutečné prokletí jak z bratří Grimmů.

Absolutní povýšení majetku nad vztahy, podřízení vztahů majetku.

To je jeden z důvodů, proč neustále píšu Monty, že "něco dostat" nemusí být vždy výhoda, v tomto případě je to prokletí, a nejhorší na tom je, že všichni aktéři postupně pomáhaj budovat tu hranici, na který se všichni postupně pomaloučku a bolestivě pečou.

A možná by stačilo nepřidávat si k tomu ty vlastní polínka. Ten barák sám za to nemůže, ale pokud bych to neuměla ustát jinak, dala bych přednost tomu zbavit se ho, ať už předkové k tomu nažvanili cokoli, než se takto pomalu opékat.

Snad bude mít sílu to rozlomit aspoň ta dcera.

Pokud ti předkové byli co k čemu, tak by asi dali přednost spokojenosti svého vnoučete než udržení jednoho pitomýho baráku, kterej ani takovou hodnotu nemá, za takovou hrůznou cenu.

Ale je klidně možný, že se stejně nastavenými aktéry by se to odehrávalo hrůzně, i kdyby měli programově holý zadky a bydleli v nájmu.