Syn neměl až do 4. třídy žádnou povinnou četbu ve smyslu povinných knih. Měli mít zapsány ve čtenářském deníku minimálně 2 knihy za pololetí. Učitelka původně nechtěla nikoho nutit ani do toho (protože jí bylo jasné, že "čtenáři" přečtou dobrovolně mnohem víc a pro "nečtenáře" bude mučení i zapsat 2 sešity Čtyřlístku nebo tak něco), ale přesvědčili ji někteří rodiče, že potřebují mít na děti páku, aby četly. Syn dlouho žádnou beletrii nečetl, zamiloval si až slavného Poseroutku. Já se mu tedy snažila vybírat něco na pomezí literatury faktu a beletrie, něco se ujalo, něco ne. Myslela jsem, že se mu bude líbit sada od Sodomky "Jak postavit ..." (dům, motocykl ...), ale jemu se nelíbila ta "beletristická část", v níž jsou hlavními hrdiny myši. Jednu z těch knih tedy pod mým nátlakem ale zhruba přečetl a do čtenářského deníku napsal "v knize jsme se dozvěděl, jak se opravdu staví automobil, ale vůbec se mi to nelíbilo" Učitelka mu k tomu přimalovala velkého smajlíka.
Ostatní knihy spíš chválil (resp. vždycky našel něco k pochválení, např. obrázky ), protože se mu opravdu líbily.