Jedna z loňských analýz KPMG porovnávala dostupnost bytů v evropských metropolích. Vyšlo v ní, že v Praze je v porovnání s jinými městy výrazně těžší dosáhnout na nový byt. Co způsobuje takové rozdíly v dostupnosti bytů?

Porovnávali jsme hrubé platy v jednotlivých zemích v poměru k cenám průměrného bytu. V Praze to vychází tak, že by si člověk na byt musel šetřit dvanáct let, pokud by neplatil nic jiného. V Berlíně to vychází na šest let, v Mnichově na deset let. Kratší dobu vykazuje i Vídeň nebo Bratislava. Je to kombinace dvou proměnných, tedy výše platů a cen nemovitostí. Cena bytů v Praze je nepřiměřeně vysoká vůči výdělkové úrovni. Třeba v Mnichově jsou byty sice dražší, ale relativně k tomu, jaké jsou průměrné platy, vychází Praha tak špatně.

Je to skutečně tak velký problém?

To je dobrá otázka. Pro lidi, kteří v Praze už bydlí, mají vlastní byt a získali ho třeba privatizací bytového fondu, to žádný problém není. Naopak mají dobrý pocit z toho, že to, co vlastní, nabývá na hodnotě. Problém to ale představuje pro skupinu lidí, která nové bydlení hledá. Tedy pro mladé lidi nebo lidi, kteří se do Prahy stěhují za prací. Nutno podotknout, že bychom tuto skupinu lidí měli chápat jako ty, kteří do města přináší rozvoj. Praha si špatnou dostupností vlastního bydlení podřezává budoucí rozvoj.

Zdroj: https://praha.idnes.cz/byty-praha-airbnb-zdrazeni-cena-bytu-rozhovor-pavel-kliment-kpmg-pyd-/praha-zpravy.aspx?c=A180216_140415_praha-zpravy_nuc