nevím, já s dcerou o tom mluvím poměrně na rovinu... když přišla prvně s tím, že by chtěla přespat u svého kluka (on bydlí v praze, my kus za prahou), řekla jsem že ne - neznají se dost dlouho, my ho neznáme, jeho matka ji nezná (jeho matka to mazaně nechává na nás ), není zas tak stará... na rovinu jsem jí ale taky řekla, že tohle "ne" není definitivní, že čas běží a podmínky se průběžně mohou měnit... bylo jí to líto, ale pochopila to... když se mě ptala teď, podmínky se opravdu změnily - kluka už jsme trochu poznali, ona se seznámila s jeho maminkou, chodí spolu už delší dobu... ale taky ví, že to je zase jednorázový souhlas, že příště třeba zase ne (třeba z organizačních důvodů)...
spaní u nás jsem zamítla hned (tři děti v jednom pokoji jsou dostatečný argument)