Myslím, že ten rozdíl je i v takovém celkové "náladě" mezi lidmi (rodiči a následně i dětmi). Hodně lidí dá dost na to, "co říkají ostatní" a já to vidím třeba v mém rodném městě (5000 obyv.), kde dost vedou řeči ve stylu "nebudu kazit osmiletým gymplem dítěti dětství, musel/a by se učit celé dny" atd...., což podle mého v případě dětí, které mají výborné výsledky na ZŠ a udělají přijímačky tak není (pokud tedy např. rodiče netrvají i na tom 8G na samých jedničkách). Gymnázium je přímo ve městě (hned vedle obou ZŠ), tj. o dostupnost rozhodně nejde. A tím, jak se tam hlásí málo dětí, berou skoro všechny a ta úroveň (tj. i náročnost) následně není stejně nic moc, ale přeci jen jsou tam asi motivovanější děti než na ZŠ.
Bratr i švagrová bydlí ve vsi kousek od města, oba vysokoškoláci a taky je dlouho nenapadalo, že by děti (obě hodně chytré) mohly třeba jít na 8G, až asi pod vlivem naší letošní přípravy a "nastolení tématu" o tom začali uvažovat. V jejich případě děti musí v každém případě dojíždět, na 8G i na 2.stupeň ZŠ, stejné město. Ovšem synovec (4. třída) přišel ze školy s htovoým názorem od spolužáků, že 8G je zbytečné týrání dětí a tedy tam (zatím?) nechce ... V Praze je to dost naopak, u syna ve třídě se hlásilo snad 20 dětí z 25, u některých přitom bylo dost evidentní, že šance je mizivá (ale možná rodičům to tak nepřišlo a věřili tomu?)