Nemyslím že mladá měla tchyni na háku, v takový moment člověk snadno vypustí cokoli krom samotné zkoušky. Státnicovala jsem nedávno a ještě si to dobře pamatuju. Volat na všechny strany že to mám by mi jednak přišlo trochu sebestředné a zároveň to při státnicích byla poslední věc, co mě napadla. První byla "hlavně neomdlít" druhá "kde je něco k jídlu" a třetí "spát aspoň měsíc v kuse". Tak jsem se rozbrečela, došla se převlíct a na chvilku spát, vyrazila se spolužáky a s kýmkoli mimo kroužek spolutrpitelů mluvila pořádně až ráno.
Všechny obvolal děda, ke kterému jsem se šla převléct a prospat. Fakt na to člověk v té chvíli nemusí mít kapacitu. Vzpomněla bych si asi až druhý, třetí den po (a asi bych zvolila univerzálnější cestu - napsat na facebook a pár bližším smsku). Po takovém vypětí je člověk inteligenčně na úrovni sáčku s mraženou zeleninou. Dělala jsem potom v létě na pokladně v malé prodejně a někdy nebyla schopná přečíst zákazníkovi čísla z monitoru kasy.
Je jasný že to tchyni mrzí, ale věřím že jí to slečna neudělala naschvál.