Znám ze strany manželových rodičů. Ale tam je to ještě bolestnější pro děti tím, že dokud neměla děti švagrová, tchýně o starší dítě hodně stála. Opravdu se zajímala, věnovala, zahlcovala dárky, na rukou ji nosila. Jakmile se narodilo dítě švagrové, rázem konec. Ale ze dne na den. Moje dítě nechápalo. Najednou ji babička nezvala, nepotřebovala, nechtěla. Do cca pěti let nejlepší babička na světě a pak nic. Druhé dítě ten zájem ani nezažilo, protože se babička realizovala nejdříve naším starším a pak už jen dětmi švagrové. Moje mladší dítě to velmi těžce neslo a pořád to v něm je. Že pro ně nic neznamená, že ji nechtějí. Starší se s tím srovnala a vidí už, jaká tchýně je a nestojí o ni. Ale když se koná "povinná" oslava, tak je ten rozdíl neskutečný. Tchýně je tak natvrdlá, že mně a našim dětem vypráví o tom, jak skvělé jsou děti od švagrové, a co všechno dokážou. Vůbec jí to není blbé.