Kat, ty si to pamatuješ dobře. Řeším to dlouho, jídlo musíme hlídat od 6 let a s pubertou problémy ještě vykrystalizovali. Respektive ji už neuhlídám a k pravidelnému pohybu nedonutím a podle toho to taky vypadá.
Starší ségra je vzorná, ale je taky dost nemocná s viditelným postižením, tak zase tolik jí asi nezávidí.
Frustrovaná sice bývám, ale snažím se, aby děti nic z toho nepocítily. Mne spíš frustruje ta škola, i někteří ti lékaři, co si nevidí do pusy. Psycholog ani psychiatr obezitu nekomentoval, ale ostatní ano, mají pocit, že musí, že je to jejich povinnost. Ponurá nálada doma nevládne, ale tato dcera se prostě zavírá většinou před námi, jen když jsem doma jen já, tak vylézá.
Že má povahu otce je naprosto zjevné a proto má taky největší problémy v komunikaci s ním a jeho rodinou, vzájemně se jaksi dráždí.