Buchli, při vší úctě k tobě - a vážně si myslím, že jsi dobrá máma a vedeš děti dobře - možná právě to aktivizování je přesně to, co holka nechce a nesnáší. My tady známe jen postoj mámy, která je z té situace nešťastná. Ale nevíme, jak to všechno bere holka. Možná je celkem spokojená, a jediný, co ji sejří, je to, že ji nikdo nedá pokoj a pořád po ní někdo něco chce. Já jsem taky chtěla tu naši holku pořád "aktivizovat", protože "to přece nejde, aby nedělala nic"... Jenže jí to vyhovovalo, možná jsem měla víc tlačit na to, že musí aspoň něco doma dělat, ale jinak ji nechat, ale to my jsme ji nutili společný výlety, návštěvy, aktivity a tak, a holka z toho jen byla otrávená a zkazila to nakonec i nám. Hned jak to šlo, odešla na střední školu 100 km daleko a jak už jsem psala, teď končila u babičky. Jestli Kulička bude tlačit na aktivizaci dcery, tak to může skončit podobně - co nejdřív bude chtít vypadnout z domu, aby měla klid a mohla si dělat věci po svém. Nadváha samozřejmě není v pořádku, ale co když jídlo je to jediný, co si skutečně holka může řídit sama? Jinak musí pořád "poslouchat". Může to být určitá forma vzdoru (kór, jestli vidí, že její nadváha je větší problém pro okolí než pro ni samotnou). Nikdy bych nedělala nic proto, aby mi to jednou děti nevytkly. Buď něco dělám, protože jsem přesvědčená o tom, že je to pro dítě správný, nebo protože to dělat (povolit) chci, i když je to třeba nesprávný, ale dělat věci proto, aby "děti jednou nevytkly" je přesně ta cesta k tomu, aby to pak udělaly. Ty bys své mamce něco vytkla? Mně máma vychovala všelijak, hodně věcí mohla udělat líp nebo jinak, ale myslím, že mě vychovala nejlíp, jak uměla, a v životě bych jí nic nevyčetla. A to si myslím, že by děti měly vědět - že se rodiče snaží být dobrým rodičem, ale samozřejmě nevědí, co je za dané situace nejlepší a kolikrát tápají a hledají a dělají chyby...