"Mně přijde divný mít na něco, chtít to a nekoupit si to. Kromě Rodiny jsem se s takovým přístupem nikdy nikde nesetkala."

a) tady ovšem ten, kdo to chce, a ten "kdo na to má" není jedna a ta samá osoba, což je poměrně zásadní rozdíl

b) já jsem se naopak nikdy nesetkala s přístupem "koupím si všecko, co chci, protože na to mám", většina lidí, a to i takových, co nejsou chudí, musí trochu přemýšlet a stanovovat si priority, tj. koupí si NĚCO, z toho, co chtěj, ale ne VŠECKO, a uvažujou nad tím, co to NĚCO bude.

Jako třeba píše Danulu, že její dcera šetří na nějakej větší cíl (Brazílie), a kvůli tomu si nekupuje oblečení, který by nejspíš asi taky chtěla, protože pak by holt zas nebyla ta Brazílie. A to i v případě, že by Danulovic teoreticky měli na obojí.

Ten nevýchovný moment spatřuji v tom, že člověk není nucen takové volby dělat, protože pokud si na to zvykne, tak se bude muset v dospělosti sakra otáčet, aby si takový standard mohl zachovat.