Libiku, barák je pro většinu nás běžnejch smrtelníků životní investice, u toho aspoň trochu tý chladný hlavy zapotřebí je.

Tchánovci kamarádky bydleli v rozpadajícím se velkým baráku, kterej nutně potřeboval zásadní rekonstrukci (to byl přesně ten případ, o kterým jsem mluvila dřív - starej barák, do kterýho se řadu let vůbec neinvestovalo). Kamarádka to s manželem vyřešili tak, že si vzali hypotéku, ale měli podmínku, že musí tchánovci barák napsat na ně (nejsou to žádní boháči a hypotéka byla na hranici jejich možností, takže racionální přístup v jejich případě byl víc než na místě, neumím si představit, že by byl někdo ochoten zadlužit se na celej život kvůli něčemu, co mu neříká pane).