Hello,

sice rétoriku Z+2 považuji za agresivní, ale v principu bych to řešila tak, jak píše on. Nechala bych rodiče, ať realizují svůj plán na odkoupení podílů, s tím, že bych jim jasně a zřetelně slíbila, že kdyby něco, tak jim pomůžu se splácením (pokud bych pochopitelně nebyla samoživitelka se dvěma VŠ na krku a bez rezerv, což zakladatelka není). Je to plán na 5 let, ne na dvacet jako běžné hypotéky.

U nás v rodině pochopitelně žijeme každý za své, ale když se mi vysypal kotel a já neměla rezervu, rodina pomohla, stejně tak já jsem v jiné situaci pomohla jinému členovi rodiny... Řeší se to u nás buď půjčkami nebo dary, podle okolností... A vím, jak člověku pomůže vědomí, že pro případ průseru má někoho "za zády". Tak myslím, že by to pro ty prarodiče, kteří v podstatě mají na vyplacení části domu, ve kterém bydlí, ale mohli by se ocitnout v situaci opravdu "na hraně", byla dobrá opora, že by se nemuseli stresovat víc, než je zdrávo.