"sice rétoriku Z+2 považuji za agresivní, ale v principu bych to řešila tak, jak píše on. Nechala bych rodiče, ať realizují svůj plán na odkoupení podílů, s tím, že bych jim jasně a zřetelně slíbila, že kdyby něco, tak jim pomůžu se splácením (pokud bych pochopitelně nebyla samoživitelka se dvěma VŠ na krku a bez rezerv, což zakladatelka není). Je to plán na 5 let, ne na dvacet jako běžné hypotéky."

Sovice,

psala jsem, že pokud budou vyplácet oba dědice oni, tak jsou toho schopni, pokud budou několik dalších let pracovat a i tak budou žít bez rezerv.

Takže není jistota, že to fakt budou schopni splatit. Takže případná půjčka z naší strany, by ve skutečnosti nebyla "půjčka", ale dar. Pokud by to nebyli schopni splatit dědicovi, nebyli by toho schopni ani vůči nám. My bychom určitou částku byli schopni oželet, ale rozhodně ne statisíce.

Další problém je v tom, že budou věčně nespokojení, protože budou počítat každou korunu. Takže psychická pohoda z toho, že jsou ve vlastním, taky žádná.