psala jsem, že pokud budou vyplácet oba dědice oni, tak jsou toho schopni, pokud budou několik dalších let pracovat a i tak budou žít bez rezerv.

Takže není jistota, že to fakt budou schopni splatit. Takže případná půjčka z naší strany, by ve skutečnosti nebyla "půjčka", ale dar. Pokud by to nebyli schopni splatit dědicovi, nebyli by toho schopni ani vůči nám. My bychom určitou částku byli schopni oželet, ale rozhodně ne statisíce.

Další problém je v tom, že budou věčně nespokojení, protože budou počítat každou korunu. Takže psychická pohoda z toho, že jsou ve vlastním, taky žádná.

Konzervo a nemyslíš, že tohle by si měli zhodnotit oni sami? Že vlastně přemýšlíš za druhé?