Lepím to sem, ale je to odpověď na víc příspěvků.

Očekávat, že se někdo DRUHEJ samozřejmě vzdá něčeho, na co má ze zákona nárok, případně že jeho půjčka mně bude vlastně dar, jinak je špatnej, to považuju za mírně řečeno pošetilé a potenciální zdroj velkého zklamání.

Takto se mohu rozhodnout JÁ (že se vzdám podílu/nebudu chtít splácení půjčky), tedy ten, kdo má ten nárok a rozhodne se, že se ho dobrovolně vzdá, ale nikoli ten, komu by to přineslo prospěch.

Než Zetko zase začne vykřikovat své roztomilůstky o svi.ních , tak podotýkám, že jsem nikdy žádný takový podíl nepožadovala, naopak jsem byla v pozici toho, kdo se něčeho takového vzdal, a několikrát jsme i darovali (nikoli půjčili) nějaký prachy.
Takže jsem byla vždycky na tom "dávacím", nikoli přijímacím konci, a myslím, že mě fakt nejde obvinit ze ziskuchtivosti nebo hrabivosti.

Fór je v tom, že já sama za sebe můžu rozhodnout, že chci a můžu si dovolit být velkorysá, ale nemůžu to vyžadovat po komkoli jiným (samozřejmě v limitech, na který má zákonnej nárok) a pak se rozčilovat, jaká je sv.ně, když si to ze svýho pohledu nemůže dovolit.

Insinuovat, že pan Konzerva se zachoval vůči rodičům nějak nehezky (připomínám, že zatím jen NAVRHL nějaké řešení k debatě, ale ještě nic nerealizoval) mi připadá vůči němu velmi sprosté.