Ano, je spousta takových důvodů. My teda na tom nejsme tak, že bychom si mohli koupit cokoli, ale špatně teda na tom taky nejsme.

Třeba to, že to nepotřebuju. Myslím tím objektivně nepotřebuju.
Třeba to, že kupování věcí mi obecně zas až tak velkou radost nepřináší.
Třeba to, že učím finanční ohleduplnost a skromnost i svého syna.
Třeba to, že mám jen omezený životní prostor (20 kabelek se mi ještě vejde, ale 60 už by se mi nevešlo, i kdyby se mi sebe víc líbily). A třeba proto, že nechci kvůli tomu vyhazovat ty dosavadní.
Třeba to, že nikdy nevíš, co bude v budoucnu a rozházet prachy není smysluplné.
Třeba to, že jsem ty peníze nezdědila, ale vydělala a vím, co je to za práci a vážím si jich a nehodlám je roztáčet.
Třeba to, že znám hodnotu peněz a umím si porovnat, jestli ta věc tu hodnotu má nebo je to předražené (ať už kvůli čemukoli - značce, designu ...).

Příkladmo - líbily se mi ty plavky ve výloze, ALE loni jsem si koupila dvoje nové, pořád jsou krásné, jsou mi, a troje fakt neunosím. Nekoupila jsem si je. Ano, měla bych na ně, ano líbily se mi a ano, asi bych z nich měla radost. Ale prostě je nepotřebuju. Ale samozřejmě - loni jsem si koupila dvoje, protože do těch "starých" jsem se už nějak nevešla. Pak je fakt, že jsem na cenovky moc nekoukala, vybrala jsem, které se mi líbily a seděly mi a koupila jsem je.

Nebo - ráda utrácím za bundy a kabáty, mám jich fakt hodně, ale i když ten kabát byl krásný, tak stál 15.000,- Kč, a to fakt nejsem ochotná dát... Vím, že slušet mi bude i x-krát levnější.