"nikoli, ale taky to nemá být tak, že sobě rodič koupí notebook a dítěti koupí v bazaru nějakou "tři osm šestku", protože přece není výdělečně činný, i když na ten druhej notebook má na účtu peníze 100x."

Tak na dvavosumšestce jsem začínala tak proč by nemohlo i moje dítě... Ne, do toho bych fakt dneska nikoho nenutila.

Já si koupím notebook pro sebe. Není to zrovna zanedbatelná částka, tak jsem dobře zvážila, na co ho chci. Pokud dítě přijde s tím, že chce taky notebook, tak i když bych na něj měla, tak budu zvažovat, na co ho chce a podle toho rozhodnu, jestli a jakej koupím. Třeba dojdu k tomu, že mu ho nekoupím a může si půjčovat můj. A tím bude dokonale sdílet moji životní úroveň.