Do vás nevidím, ale mají to tak mé dvě kamarádky. Fakt suprové, chytré a šikovně holky. Jedna má doma ajťáka a dle všeho taky určitým způsobem “autistu” - nechci nikoho urazit, ale tenhle člověk fakt nedává změny a je hrozné těžký ho nějak zapojit do chodu rodiny. Svoje děti začíná víc vnímat tak poslední dva roky (věk dva a deset). Třeba letos pojedou poprvé na společnou dovolenou. Já bych to nedala, kamarádka to a nim umí, ale stojí ji to dost sil.

Druhá má doma model “gaucak” a “televizní sportovec” a toho bych po jejím vyprávění vzala po hlavě pánví místo pozdravu. Děti podobně velké, když ona se učila na odborné zkoušky v práci (coz věděl předem a slíbil ze ten týden děti “obstará”, měla v podstatě 1 hodinu kdy on šel s dětmi z donuceni ven, jinak jí je nechal lézt za zadkem, a dělal mrtvého brouka. O auto se zásadně nestará, protože je “její” a když měl zlucnikovou dietu a ona mu ji vařila, sprdnul ji, ze mají doma chipsy, když on je nesmí....

Jediné co nacházím u obou kamarádek společné je právě to “akčnovstvi” a ze si vše zařídí samy “ a je jim hloupé si o pomoc říkat, když on to přeci musí vidět, ze je to potřeba”. Marně jim vysvětluji, ze trochu víc “sobeckosti” by jim neškodilo (typu oznámit “v patek odpo budu chodit cvičit a pak s holkama na vinko, prosím vyzvedni děti a udělejte si něco k večeři, přijdu po jedenácté, papá”. U všeho se musí dprosovat a plánovat dalece dopředu, pritom ti chlapi zadné limity nemají. Tak proč by se ti jejich krasavci přetrhli...