Uf. Umím si to představit. Věty typu: "U nás v rodině rodiče do ústavu nedáváme, víme co je slušnost atp." To se pak těžko argumentuje.
Ono je to těžké, i když ten dotyčný byl historicky milá osoba, tak vlivem všech nemocí a problémů dokáže totálně ničit.
Když už jsem nemohla, tak jsem občas zastavila o ulici dřív, seděla v autě, totálně mimo, ochotná opustit děti, manžela, všechno, jen abych už nikdy nemusela domů. Pak jsem se sebrala, nasadila úsměv a šla se zase starat.
Jo a sílu jsem brala a beru v práci. Není úžasně placená, asi bych mohla mít jinou, jenže tady nemají problém, když se uprostřed dne seberu a jedu odvézt děti nebo babičku k doktorovi nebo když je hůř, tak můžu pracovat z domova.