Rose, dobrý nápad, to příště zkusím...i když nevím, on když už je v ráži, tak prostě slyší jenom to slovo fracek a můžu vysvětlovat co chci...ale zkusím to... Jinak naše dítě teda odmalička nějak odmítá přijmout fakt, že my jsme nějaká autorita...prostě pokud jsme ho z nějakého důvodu plácli přes ručičku (v případě, že předtím nereagoval na žádné upozornění, že tohle nebo tamto nemá dělat), tak okamžitě začal plácat on nás...když jsem ho jednou ve vyhrocené scéně plácla přes pusu, protože se prostě nedal jinak zastavit, tak začal stejně útočit on na nás...a od chvíle, co uměl mluvit, tak to doprovázel slovy, že když my můžeme, tak on taky...takže se snažíme spíš těm vyhroceným situacím předcházet a včas to otočit jinam, protože prostě na něj se s přístupem, že já můžu víc, než on, prostě jít nedá...aspoň ne v těchhle situacích...jinak samozřejmě bere, že mu něco nedovolíme, nebo že rozhodneme, že se něco nekoupí apod...sice se třeba vzteká, nebo si zanadává, jak jsme zlí a nemáme ho rádi apod., ale vezme to...