Ropucho, ja si tu sedim a myslim na to utery. Starsi si prala saticky na Barbie, tak jsem neco nasila. Mala ma jednu panenku s jinou postavou a na ni to nepasovalo. Jeji vzdycky jasavy usmevavy oblicejicek s drobnyma zoubeckama a dolickama v ducatych tvarickach ztemnel. Snazila se uzmout aspon jednu z tech Barbie, ale sestra je branila telem. Zmizela s nimi a zamkla se ve svem pokojicku. Mala za ni. Ja se snazila odvezt pozornost na neco jineho, ale ona se otocila, zalozila buclate rucky krizem a ucedila neco jako "poschranko" (svedske slovo podobneho vyznamu). Mne popadl zachvat smichu, az jsem se dusila, aby si toho nevsimla, ale samozrejme. Jasave opakovala svoje slovicko (posranko) a ja mela jen chut ji ty ducaty tvaricky zulibat, ovsem tatinek se zrovna vratil z nakupu a slysel, jak mne dcerunka nazyva, a reagoval presne, jako kdysi ja v podobnych situacich: Naridil ji, aby se mi omluvila a dala mi pusinku. Holcicka se lisacky nakrcila, zarive usmala, objala mne a polibila a hlasite prohlasila "Pjomin, poschranko!"
No, chvili pred tim jsme meli diskuzi, kdyz jsem jim vypravela Ceske pohadky o hloupem certovi a pekle..... Cert a peklo je tady sprosta nadavka (coz ja vim, ale svoje deti jsem ucila, ze v ceskych pohadkach je hodne certu, co bydlej v pekle, a muj muz se rozciloval, ze je ucim nadavat, kdyz si nekdy prisedl a ja je musela vypravet svedsky). Holcicky chtely slyset ceskou pohadku - vzdycky neco ceskeho chteji, i kdyz cesky nemluvi. Tady certi v pohadkach nefigurujou, natoz peklo - jsou tu trolove jako symbol zloby a hlouposti, coz jsem jim ucitelsky prirovnavala. Starsi se na mne vazne podivala a pravila: babi, ale ja takovy slova nesmim rikat, to je sprosty! A posleze projevila zajem o cesky sprosty slova (ktery moje deti neznaji, protoze ja kdyz tak si ulevim, kdyz to nikdo neslysi...)
S detma je legrace. Ne vzdycky se nam to ale zrovna v ty chvili zda tak srandovni.