Nevím....šéf moji kamaradky se zabývá hlavně sběrem informací, na vše ostatní měl lidí.



U nás v rodině a příbuzenstvu, každé ze čtyř dětí, dostalo jako věno jeden činžovní dům, někdo dům a více, v Praze samozřejmě....mluvím o období první republiky. A dotyčného otce pamatovaly děti tak, že chodil v bílém plášti s rukama v kapsách, po panství knížete Rohana, kde hospodařil, jeho heslo bylo....měl jsem v životě víc štěstí než rozumu, na co jsem sáhnul, to se mi dařilo....
Nechápu ani dnes, a zeptat se nemůžu
A to motto bych chtěla mít.
Půjčky tedy mívali i tehdy, ale i tak.

Není mi jasné jak to dokázal
To není běžne ani dnes, tolik dětí a takové věno
Některe z žen se pak ještě dobře vdaly třeba
Jak to bývalo
A budoucí manželé jim zpočátku vykali.

Mmch kdysi kupovali činžovní domy třeba i ševci, to je v rodině meho kamaráda.

Ne Baťa tedy...