No skončilo to právě tak. Já jsem zavrčela něco vzteklého a odmítla se dohadovat.
Ale já dnes měla obecně nějaký vtipný den.
Situace: užvaněná dcera mi vyprávěla, že by chtěla mít Guinnesovou knihu rekordů. A já jí řekla, že to kniha plná rekordů, ale bláznivých. V okamžiku té věty mi do cesty vběhla paní s manželem, gestem se omluvili, ale slyšeli mě říkat to slovo bláznivých. A chlapík na mě ještě křičel, že snad nic tak strašného neudělali, abych jim řekla, že jsou blázniví. A ještě si na mojí počest ťukal na čelo. Já s ním vůbec nemluvila a dokonce mi bylo úplně jedno, že mě skoro porazili. No nic. Prostě tohle jsem já v praxi.