Mně teda přijde naprosto absurdní zasahovat do toho, o čem se prarodiče chtěj s dětma bavit, pokud to nepřesáhne určitou míru (o který jsem se ale zmiňovala hned na začátku).

A dokonce i když to chtěj - světe zboř se - z vlastní iniciativy. Na spoustu věcí se jich přece ty děti nezeptaj, protože nevědí, na co by se měly ptát, a do tý věci je "zasvětěj" až ti prarodiče. Měla bys taky problém s tím, že děda učí vnuka chytat ryby nebo sekat sekerkou, protože to, že je vášnivej rybář, je jeho věc a není jeho věc to předávat další generaci?

A "světonázory typu víry a politiky a další názory nejsou věcí prarodičů" - jak si to mám vyložit, že by se prarodiče nesměli před dítětem zmínit, co si o uvedených věcech myslej, ani o tom, co je pro ně důležitý? Přece normální dítě ve zdravý rodině nemá problém s tím, že si jeden její člen myslí něco a jinej trochu něco jinýho, a kolik lidí jen tady už v průběhu těch let psalo, že dědeček byl komunista a babička věřící (tudíž se tato informace k dítěti asi nějak dostala), ale nikdo se nezmínil o tom, že by se samotným tímto faktem měl jako dítě problém (ten by mohl mít z toho, že by to ti lidi nějak přehnaně "žrali" a hádali se kvůli tomu).

Fakt přemejšlím, co je to za vztahy v rodině, ve který rodiče určujou prarodičům, o čem jim přísluší mluvit a o čem ne. Chápala bych to v případě nějakejch extrémů a valení klínů do hlavy, ale pak bych to označila už za patologii a nikoli za normální vztahy.