"Ty třeba akceptuješ, že já cítím Boží lásku. Je to od tebe hezké a opravdu si té akceptace cením. Ale pokud na Boha pevně nevěříš (tím myslím, že jsi skutečně ateista a ne agnostik), tak si prostě o mém pocitu myslíš, že je to blbost."

no a v tom se podle mě mýlíš (nebo teda jsem agnostik a ne ateista), já si nemyslím, že "je to blbost"

" Ano, jakožto smířlivě tolerantní osoba, chápající nedostatky bližních, bys to nejspíš neformulovala takto po lopatě, ale myslíš si něco na to téma, že mě k pocitu "vnímání Boží lásky" vede nějaké nastavení v mé psychice, nějaká potřeba, kterou ty nemáš, proto si nepotřebuješ takovou - podle tvého názoru prostě a jednoduše objektivně neexistující - Boží lásku ve své psychice fabulovat."

Tak já bych to nevnímala jako "nedostatek", a dokonce bych to ani takto hluboce nerozebírala.

Když bude mít manžel rád fotbal a Ty ne, budeš to taky takto rozebírat? A nikoli pouze akceptovat,že manžel miluje fotbal, kdežto Tobě to nic neříká, ale obě varianty jsou úplně stejně legitimní, a to, že on ho má rád, není žádný nedostatek, stejně tak jako není žádný nedostatek, že Ty ne?