DEKUJU za reakce. Musím to uvést na pravou míru.

Jde i o to ze já to zřejmě nevyjadrivala ani činy, nebo ne tak jak by chtěl - tj obejmout, políbit někde na veřejnosti atd. Tohle mu chybelo.
Neslo o slova.

Nejsme tak mladí, bohužel.

Já nevím zda mu tu lásku vyjádřit nebo ne, proste jsem se bála, neslo mi to a když už se to začalo lepxit, zase to spadlo kde to bylo. Ale vím ze už ten problém řeším, už se nebojím přijímat ani dávat najevo co cítím.

Teď mám jen obrovský strach ze je opravdu pozdě. Bojím ae ze je rozhodnutý ze nic, proste mě nemiluje. Nevím co s tím, jak mu dokázat, ze už budu jen taková, jako když jsem se vrátila a vím ze řekl ze to bylo skvělý. To bylo totiž upřímny. Ale dle toho co psal kamaradce tak nevím co si myslet. Ze je mu smutno a je z toho nešťastný, ze jeho cit má ale hranici a ze nevi jestli se to někdy změní nebo nezmění :-(