pche... bych vám přála zažít cestování s mým otcem... na cestu do německa k moři jsme jezdívali plně naložení (jsem ze 3 dětí), naše lada byla vzadu vystlaná věcma tak, že jsme ze zadního sedadla měly letiště, za autem vozík... když přišel čas jídla, otec zajel na odpočívadlo, vytáhl kempinkový stůl, křesla, plynovou bombu, kotlík a jak se vařit (ne ohřívat) polévku... někdy to byl tedy guláš, ale ten teda předvařený býval... na odpočívadle jsme pojedli a vydali se dál... všichni dodnes vzpomínáme, jak se nám jednou porouchalo auto na nějaké dálnici, otec neváhal a v odstavném pruhu opět rozložil kempinkový stolek, křesla, bombu a jal se vařit kávu, kamarádi z druhého auta mezitím jeli do nejbližšího města hledat servis... když automechanik, kterého dovezli, viděl náš piknik, málem ho ranila mrtvice... kroutil hlavou ještě když odjížděl je fakt, že v těch dobách asi nebývala nabídka benzínek v ddr tak skvělá, ale otce to neopustilo... dodnes je schopen si na výletě zastavit na odpočívadle, vytáhnout rychlovarku do auta a uvařit si kávičku k domácímu koláči, ale stejnou měrou rád ochutnává cizí jídla, takže i ty benzínky a restaurace po cestě navštíví