"a nejhorší je, když se přemůžu a denně vyvařuju jarmilám a ony to flušou. to je pro mě symbol marnosti veškerýho počínání..."

Kambalo, jo, tomuhle naprosto rozumím, my momentálně vaříme s manželem tak napůl, ale když uvaříme dobré jídlo a vidíme, jak se v tom naše 10 leté dítě rýpe, dělá u toho všechno možné, jenom ne jí a je vidět, že ho jídlo celkově vlastně zoufale nebaví a je to pro něj ztráta času, tak máme ten pocit marnosti taky... Odmalička je nejedlík, který by byl nejradši, kdyby se jídlem vůbec nemusel zabývat a zdržovat, ideální by pro něj nejspíš bylo, kdyby mohl ráno spolknout nějakou pilulku a ta by nahradila jídlo za celý den...

Jinak s manželem to máme asi oba podobně, kdybychom byli sami, tak si něco uvaříme, ale něco rychlého, jednoduchého, ale zase ne jenom nějaké polotovary...spíš jídla, která jsou rychle hotová a není potřeba dlouhých příprav... Jinak já se synem jsme třeba tenhle týden jeden den celý strávili na výletě v Poděbradech, ráno jsme snídali doma a pak jsme přes celý den měli každý jen kousek pizzy a zmrzlinu, jinak nic a hlad jsme neměli...přijeli jsme domů až večer, syn snědl dva rohlíky s lučinou a šel spát, já jsem dojedla malou porci bramborového guláše, který tu zbyl a stačilo mi to taky bohatě...