Jitys, nejsem Bára, ale dovolím si odpovědět. U nás děti nesedí 45 minut v lavicích. Učíme se i na zahradě, pocházejí po třídě, střídají práci ve skupinách s klasickým výkladem.
Máme elementaristku, která např. na podzim, když dozrála jablka, se čtvrťáky vyrazila do sadu, nasbírali a natrhali několik beden jablek (tělocvik), dovezla z domu odšťavňovač a dělali mošt (pracovní činnosti). Odměřili, kolik moštu bylo z kolika jablek, přepočítávali, koli by bylo potřeba jablek, aby každý žák školy dostal dvě deci moštu. (matematika) Na závěr zapsali postup, jak se mošt vyráběl (sloh).
O přestávce jsou třídy prakticky prázdné, protože většina je na chodbách. Hrají ping-pong nebo fandí, procházejí se. Bonzování na tabuli se nevede. Učit musíme to, co nám nařizuje RVP. Samozřejmě míra podrobností je na nás. Takže třeba v přírodopise si můžu dovolit vynechat víc detailů (a soustředit se spíš na pochopení principu nebo praktické využití) než třeba v angličtině, protože ti, co budou chtít maturovat, tak angličtinu prostě budou muset zvládnout.
Vždycky se může najít pitomec, který rád dusí na kravinách. Ale reozhodně bych to nezevšeobecňovala. Ale na výjimkách a záludnostech jsou bohužel často stavěny státní testy - přijímačky, maturity. Takže učitelům často nezbývá než se na ně zaměřit, aby se pak žáci u přijímaček nebo maturit nedivili.
Pokud je v našem školství něco zásadně špatně, tak je to koncept přijímaček a maturit. Ale to je už na jinou diskuzi.