No, mně se podařilo opakovaně něco připálit či rozvařit, fatálně jsem snad nic nezkazila jako děda mi jednou v dětství osolil kakao, místo cukru, měla jsem báječnou záminku ho pak o to víc odmítat, protože rodiče trvali ráno na teplém pití a já to nemohla pozřít

Máma vaří docela dobře, horší je to s pečením, to jí nejde a její vybírání a komentování receptů patří k rodinnému stříbru "Hm, tenhle koláč vypadá dobře. Tak co tam patří? Čtvrt kila másla? Cože, víte, co to stojí? OSM vajec?? Jéžiš, to bude cholesterolu, musí stačit dvě. Půl KILA CUKRU? Zbláznili se? No, dám polovičku..." a pokud to vůbec upeče, je to suché, nesladké, drolivé a tvrdé

To tchyně peče dobře, občas však trpí nečekanou invencí a zapeče do buchet něco, co tam nepatří, třeba sušené ovoce, co jí zbylo od Vánoc Jinak točí taky tři čtyři jídla dokola a všecko tak nějak chutná stejně. Masová směs s rýží, nebo masová směs s těstovinami nebo pečené kousky masa s bramborovým knedlíkem. Občas si oblíbí jedno koření, co jí zrovna nabídl místní obchodník, a pak ta masová směs a pečeně s knedlíkem jsou chuťově k nerozeznání.

No jo, jenže já jsem špatný posuzovatel, jsem dost zavilá vůči "domácímu" vaření, kdy nevím, co, kdo, jak a z čeho to vařil. Když mne rodiče ze zoufalství a vyčerpaní mým nejedením přihlásili do školní jídleny, přibrala jsem během roku dvojnásobek váhy. Jediné jídlo, kterého jsem se dožadovala, byla "letní polívka", kterou vařila babička na chatě a máma pořád nevěděla, co to je a co mi na tom tak chutná. Byla to polívka z pytlíku...