A ještě mě k tomu napadá, že tím, že člověk přistupuje na věci a jednání, který se mu nelíbí, tak vlastně to jednání odměňuje a podporuje - tj. když se k něčemu nechám "citově dovydírat", tak ten vyděrač vidí, že tato taktika je účinná - proč by ji tedy nepoužil znovu, když se mu to vyplatilo? Kolik lidí jen sem píše, že se roky cítili třeba vůči tchánovcům jako hadr na podlahu, rozhodně s tím spokojení nebyli a klid neměli - ten měli až poté, co už to nemohli vydržet a rozhodli se do toho "říznout" a vztahy "pročistit" - a přitom často přišli na to, že ten druhej není až zas takovej netvor.

Jsem přesvědčena, že máloterej rodič si "lajsne" zatratit vlastní dítě jen proto, že ne vždycky udělá to, co po něm ten rodič chce (a pokud ano, tak ho asi není moc škoda).